Přesná jako švýcarské hodinky? To městská hromadná doprava ve Španělsku opravdu není. Vlastně si zvykněte na španělskou kulturu, kde přesné asi nebude nic. A nikoho to nestresuje, kromě zahraničních cestovatelů. Co mě na španělském MHD nejvíce zarazilo a jak se v této kultuře naučit „chodit“? Čtěte tento článek.
1. Jízdní řády někdy prostě neexistují
Přijdete na zastávku městského autobusu a obcházíte stojan s vývěskou kolem dokola a pořád nic. Kde je jako napsané, v kolik ten autobus jede? Někde to být musí! A dáte si další dvě kolečka kolem zastávky. A jízdní řády nikde. Tak se ptáte místních a ti Vám ukážou na malinkou poznámku někde v rohu: „frekvence 30-40 min“. Možná 45 min, pokud si řidič před odjezdem ze zastávky ještě skočí pro cigarety. Ale jak máte vědět, jestli budete čekat minutu nebo 30 minut? Jedině se zeptat lidí na zastávce, jak dlouho tam stojí. Tímto způsobem života jsem fungovala a žila v Granadě. Nakonec místní zhruba tuší, kdy autobus projíždí kolem, prostě už to mají „vychytané“. Ale jako turista nakonec raději půjdete pěšky.
Abych Španělsko tady moc nepomlouvala, ne všude funguje městská hromadná doprava takto. Někde jízdní řády existují. Ale nedivte se, když místo přesného jízdního řádu jako v Česku najdete jen přibližnou frekvenci.
2. Množství zastávek na znamení a špatně označené zastávky
Když nejste místní, může to být opravdu výzva někam dojet, a to i když umíte perfektně španělsky. Někdy jsou zastávky opravdu špatně označeny a oproti Česku je opravdu hodně zastávek na znamení. Takže nefunguje si zastávky odpočítávat. V současné době je nejlepší si na mobilu zapnout polohu a sledovat, kde jste. Dokud tahle vymoženost nebyla, musela jsem říct řidiči nebo spolucestujícímu, aby mě na danou zastávku upozornil.
3. Cizí lidé si mezi sebou povídají!
Ano opravdu! Ve španělském MHD nemusíte jen koukat do mobilu, ale je normální si povídat i osobních věcech s lidmi, které vůbec neznáte. Lidé se na sebe ve španělském MHD dokonce usmívají.
4. Přehnaná klimatizace
Venku 30 stupňů a v autobusech 18. To je standard. Proto jsem se naučila s sebou vždy nosit nějakou šálu, kterou si při příchodu do vozidla španělského MHD dám kolem krku. Jinak je to opravdu na angínu.
5. Fronty na zastávkách aneb vyhněte se faux pas
Představte si to. Jste v Malaze. Normálně jdete na zastávku hromadné dopravy, konkrétně na autobus, a prostě se postavíte tam, kde je volno. A najednou to cítíte. Probodávají Vás nenávistné pohledy místních. Začnou Vás pomlouvat, že jste asi nějaká blbá „giri“ (rozuměj cizinka). Nebo starší lidé začnou nadávat na dnešní mládež, jak je sobecká a nevychovaná. A Vy to nechápete, co jste udělali špatně. Vždyť jste si ani nesedli na lavičku na zastávce. Nekouříte. Jak můžete někomu vadit? Teď Vám to vysvětlím. Do vozidel španělského MHD se vstupuje pouze předními dveřmi! Stejně jako u dálkových autobusů. Na zastávce MHD to v praxi znamená, že kdo přijde první, postaví se na zastávce úplně dopředu ve směru jízdy autobusu. Další příchozí se pak staví za tohoto člověka a vytváří frontu. Jakmile vstoupíte do MHD, pípnete si kartičku nebo zaplatíte hotově u řidiče, a postupujete dozadu do vozu. Vystupuje se pak všemi dveřmi kromě předních.
6. Předplatné karty
Každé město to má samozřejmě jinak a upřímně nevím, jak moc se rozšířila možnost platbou platební kartou. Nicméně standard v HMD vždy byl buď „billete único“ (jednotlivá jízdenka), nebo předplatná kartička, na které máte nějaký kredit a za jednotlivé jízdy pak platíte méně. Tyto plastové kartičky něco stojí, ale když z města odjíždíte, máte možnost kartičku vrátit a vrátí Vám zálohu. Jak se tedy v MHD platí? Obvykle u řidiče. Pokud nemáte předplatnou kartu, raději mějte nachystané drobné v hotovosti.